Postižený - od slova postihnout - ve mně evokuje to, že někde je toho chování příčina. Nabíhají mi tu taková spojení, jako boží trest - a to nechci v žádném případě připustit. Věřím, že lidé s nedokonalostmi jsou stvořeni Bohem a jejich život má úplně stejnou hodnotu, jako ten můj. Nejsem lepší, protože mám dvě nohy, dvě ruce, vidím, slyším. Naopak, často se stává, že oni svým postojem a tím, jak dokážou i přes svůj handicap pracovat, sportovat, studovat jsou nám ostatním příkladem.

Bohužel se slovo postižený používá hojně. Včera mě zarazilo v učebnici pro třetí třídu a vážně jsem váhala, jak bych tento termín vysvětlovala mému autistickému synovi. Bojím se chvíle, kdy to budu muset udělat, protože ho s tímto termínem dříve nebo později někdo spojí.

Handicap, nedokonalost, něco je jinak. To ale nemusí nutně znamenat, že špatně. Proč postižený? Není náhodou, že v církevních kruzích, se tohle slovo používá, když se mluví o homosexualitě. Oni jsou postižení, musíme je jako takové brát, jsou to vlastně chudáci. Zde má ono slovo zcela cíleně negativní zabarvení. Ano, souhlasím, že pokud Bůh stvořil muže a ženu, aby spolu měli děti, pak homosexualita je určitý handicap – zvláštnost. Ale přesto si myslím, že tito až příliš ortodoxní křesťané se mýlí. Ale pokrytecky se na druhé straně chovají lidé, kteří sice vyčítají církvi postoj k homosexuálům, nicméně sami používají slovo „postižený“ ve stejně nelichotivém významu pro ty, kteří se vymykají většinovým měřítkům.

Pokud věřím, že lidé jsou Bohem stvořeni, pak všechny tyto zvláštnosti neexistují nahodile. Mají svůj důvod a smysl a nelze je brát jako něco, co se prostě nepovedlo.

Když jsem si pouštěla koncert skupiny The tap tap, říkala jsem si proč postižení? Napadlo mě slovo výjimeční, protože tito lidé jsou menšinou a jistou výjimkou z pravidel stáda. Stáda, v němž koneckonců řada takzvaně normálních, avšak mravně docela dost postižených lidí zastává důležité posty. Kdo je více postižený: zpěvák s kratkýma nohama, nebo politik s dlouhými prsty?