Chtěla jsem tančit na pohřbu Richarda Hese
Obřadním síním jsem se dlouho vyhýbala. Možná má touha stát se farářkou vyvěrá i z téhle zkušenosti, paradoxně. V hlavě mi zní slova jedné písně ze zpěvníku, „smrt už nemá práva…“ Překonat to, dát smrti význam. I tak se rodila má víra. Vždyť křesťanství zatočilo se smrtí.
Z odporu k obřadům mě vyléčil evangelický pohřeb milovaného profesora Starého zákona Jana Hellera. Odcházela jsem z něj rozradostněná. Tolik krásných a povzbudivých slov. Byl to hezký pohřeb.
Dnes jsem poprvé šla na pohřeb někoho, koho jsem osobně neznala. Život choreografa Richarda Hese byl bouřlivý a nebyl dlouhý, jak u umělců občas bývá. Chtěla jsem tím gestem vzdát holt jeho práci a možná nakopnout sebe sama, tím známým rčením memento mori. V den, kdy jsem se dozvěděla o jeho smrti, jsem čirou náhodou v knihovně sáhla po knize Alberta Einsteina Jak vidím svět. Vypadla z ní stará záložka – reklamní leták muzikálu Dracula. Muzikálu, u jehož zrodu Richard Hes stál a já na něj onehdy prodávala vstupenky. Na obálce knihy byl Einsteinův citát: „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno. Je to nejzákladnější pocit, který je vždy na začátku jakéhokoliv opravdového umění i vědy.“
Obřad to byl krátký, beze slov a jen s muzikou. Méně je někdy více, což v obřadních síních platí téměř stoprocentně. Každý měl prostor pro vlastní úvahu. Ta moje byla snová, co kdyby někdo býval začal tančit a ostatní se přidali, nebyla by to ta nejkrásnější oslava jeho života a to nejhezčí rozloučení?
Šárka Schmarczová
Alenka v říši divů
Otec mě právě seřval, že čumím jak Alenka v říši divů. Je 25. prosince, Boží hod vánoční. Myslím, že si vůbec neuvědomil, že uhodil hřebík na hlavičku. Chtěl jen zaparkovat a já netušila kam, stála jsem na nesprávném místě. Ano, utéct někam do jiného světa, o tom jsem snívala v dětství. Když mi bylo šestnáct, utekla jsem a nekoukala napravo ani nalevo. Později jsem tu náruč našla. Začala jsem chodit do evangelického kostela a v těžké chvíli našla Ježíše a Boha. Bible mi odpovídala na otázky a uvěřila jsem, že nás hledajících je víc.
Šárka Schmarczová
Ježíšek nebo Santa Claus?
Mám pocit, že většina odpoví Ježíšek, ale přijde mi, že jsme vůči Santa Clausovi zbytečně negativní. Stal se pro nás symbolem komerčních Vánoc. Já se Santa Clause nebojím, vždyť je to vlastně náš Svatý Mikuláš, jen v anglosaském prostředí ten to dobrý muž nosí dárky až o Vánocích. Náš Ježíšek má velkou výhodu, že je tajemný. Nikdo ho neviděl, nikdo s ním nemluvil. Tudíž pro obchodníky ztracená věc. Naopak bych se bála, pokud by někdo chtěl v rámci boje se Santa Clausem zviditelňovat Ježíška.
Šárka Schmarczová
Kdo je tady postižený?
Můj syn je autista. Některé věci mu činí velké potíže, jiné zvládá lépe než jeho vrstevníci. Jeho mozek pracuje jinak než u většinové populace. Některé věci nezvládne, tudíž má handicap. Tak to vidím já. Nikdy bych o něm neřekla, že je postižený. Když je někdo postižený, vnímám to, jako by to mělo být něco, co souvisí s chováním člověka. Řekla bych to o člověku, kterému někdo ublížil a on teď ubližuje druhým. O politikovi, který prahne po moci a udělá pro její získání cokoliv. O lidech, kteří nedokážou zkrotit své sexuální touhy.
Šárka Schmarczová
Nakousnuté jablko
Myslím, že není člověka, který by nezaznamenal smrt Steva Jobse. I já, ač počítačům nerozumím, jsem cítila pohnutí a chuť dát pomyslnou kytku k jeho hrobu. A tak jeho památce věnuji alespoň jeden svůj blog. Vizionář, který se vždy snažil dohlédnout za obzor. Jeho cesta nebyla jednoduchá a přímočará. Opustil statut studenta, aby nezatěžoval rodinný rozpočet a doslova živořil na univerzitě dalších osmnáct měsíců. Ztratil vliv ve své vlastní firmě a v neposlední řadě bojoval s těžkou nemocí.
Šárka Schmarczová
Hlava nebo srdce?
Stála jsem na tržišti a vybírala broskve. Na jednom místě měli takové bachraté hodně barevné, ale trochu pomačkané. Na druhém perfektně vyrovnané, bez známky kazu. Ty první byly asi o deset korun dražší. Všechno ukazovalo na to, abych vybrala ty druhé. Nevím proč, ale nakonec jsem do pytlíku naskládala ty první. Když jsem platila, stará paní za mnou přitakala mému výběru se slovy: na těch si pochutnáte. A měla pravdu, tak dobré broskve jsem nikdy předtím nejedla.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 907x