Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Chtěla jsem tančit na pohřbu Richarda Hese

Proč nenávidím pohřby? Ona ta otázka sama o sobě zní divně, kdo by je miloval? Snad jen profesionální plačka nebo úchylný pracovník pohřebního ústavu. Když jsem byla malá holčička, vzpomínám si, jak mi na pohřbu cukaly koutky a nešlo to ovládnout. Bylo to nepatřičné a já se cítila provinile, ale moc rady jsem si s tím nevěděla. Tenhle divný pocit přemazal  až pohřeb mého bráchy ve strašnickém krematoriu. Zbyla mi jen černá díra. Pamatuji si jen muziku, žádná slova, bolest a bezmoc. Tehdy jsem si řekla, ne, takhle to nemůže skončit, to nemůže být definitivní rozloučení.

Obřadním síním jsem se dlouho vyhýbala. Možná má touha stát se farářkou vyvěrá i z téhle zkušenosti, paradoxně. V hlavě mi zní slova jedné písně ze zpěvníku, „smrt už nemá práva…“ Překonat to, dát smrti význam. I tak se rodila má víra. Vždyť křesťanství zatočilo se smrtí.

Z odporu k obřadům mě vyléčil evangelický pohřeb milovaného profesora Starého zákona Jana Hellera. Odcházela jsem z něj rozradostněná. Tolik krásných a povzbudivých slov. Byl to hezký pohřeb.

Dnes jsem poprvé šla na pohřeb někoho, koho jsem osobně neznala. Život choreografa Richarda Hese byl bouřlivý a nebyl dlouhý, jak u umělců občas bývá. Chtěla jsem tím gestem vzdát holt jeho práci a možná nakopnout sebe sama, tím známým rčením memento mori. V den, kdy jsem se dozvěděla o jeho smrti, jsem čirou náhodou v knihovně sáhla po knize Alberta Einsteina  Jak vidím svět. Vypadla z ní stará záložka – reklamní leták muzikálu Dracula. Muzikálu, u jehož zrodu Richard Hes stál a já na něj onehdy prodávala vstupenky. Na obálce knihy byl Einsteinův citát: „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno. Je to nejzákladnější pocit, který je vždy na začátku jakéhokoliv opravdového umění i vědy.“

Obřad to byl krátký, beze slov a jen s muzikou. Méně je někdy více, což v obřadních síních platí téměř stoprocentně. Každý měl prostor pro vlastní úvahu. Ta moje byla snová, co kdyby někdo býval začal tančit a ostatní se přidali, nebyla by to ta nejkrásnější oslava jeho života a to nejhezčí rozloučení?

Autor: Šárka Schmarczová | pátek 21.2.2014 19:21 | karma článku: 9,70 | přečteno: 510x
  • Další články autora

Šárka Schmarczová

Alenka v říši divů

Otec mě právě seřval, že čumím jak Alenka v říši divů. Je 25. prosince, Boží hod vánoční. Myslím, že si vůbec neuvědomil, že uhodil hřebík na hlavičku. Chtěl jen zaparkovat a já netušila kam, stála jsem na nesprávném místě. Ano, utéct někam do jiného světa, o tom jsem snívala v dětství. Když mi bylo šestnáct, utekla jsem a nekoukala napravo ani nalevo. Později jsem tu náruč našla. Začala jsem chodit do evangelického kostela a v těžké chvíli našla Ježíše a Boha. Bible mi odpovídala na otázky a uvěřila jsem, že nás hledajících je víc.

25.12.2013 v 19:14 | Karma: 7,73 | Přečteno: 414x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Ježíšek nebo Santa Claus?

Mám pocit, že většina odpoví Ježíšek, ale přijde mi, že jsme vůči Santa Clausovi zbytečně negativní. Stal se pro nás symbolem komerčních Vánoc. Já se Santa Clause nebojím, vždyť je to vlastně náš Svatý Mikuláš, jen v anglosaském prostředí ten to dobrý muž nosí dárky až o Vánocích. Náš Ježíšek má velkou výhodu, že je tajemný. Nikdo ho neviděl, nikdo s ním nemluvil. Tudíž pro obchodníky ztracená věc. Naopak bych se bála, pokud by někdo chtěl v rámci boje se Santa Clausem zviditelňovat Ježíška.

30.12.2011 v 21:02 | Karma: 7,43 | Přečteno: 451x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Kdo je tady postižený?

Můj syn je autista. Některé věci mu činí velké potíže, jiné zvládá lépe než jeho vrstevníci. Jeho mozek pracuje jinak než u většinové populace. Některé věci nezvládne, tudíž má handicap. Tak to vidím já. Nikdy bych o něm neřekla, že je postižený. Když je někdo postižený, vnímám to, jako by to mělo být něco, co souvisí s chováním člověka. Řekla bych to o člověku, kterému někdo ublížil a on teď ubližuje druhým. O politikovi, který prahne po moci a udělá pro její získání cokoliv. O lidech, kteří nedokážou zkrotit své sexuální touhy.

17.10.2011 v 14:53 | Karma: 16,32 | Přečteno: 1337x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Nakousnuté jablko

Myslím, že není člověka, který by nezaznamenal smrt Steva Jobse. I já, ač počítačům nerozumím, jsem cítila pohnutí a chuť dát pomyslnou kytku k jeho hrobu. A tak jeho památce věnuji alespoň jeden svůj blog. Vizionář, který se vždy snažil dohlédnout za obzor. Jeho cesta nebyla jednoduchá a přímočará. Opustil statut studenta, aby nezatěžoval rodinný rozpočet a doslova živořil na univerzitě dalších osmnáct měsíců. Ztratil vliv ve své vlastní firmě a v neposlední řadě bojoval s těžkou nemocí.

10.10.2011 v 21:24 | Karma: 9,59 | Přečteno: 746x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Hlava nebo srdce?

Stála jsem na tržišti a vybírala broskve. Na jednom místě měli takové bachraté hodně barevné, ale trochu pomačkané. Na druhém perfektně vyrovnané, bez známky kazu. Ty první byly asi o deset korun dražší. Všechno ukazovalo na to, abych vybrala ty druhé. Nevím proč, ale nakonec jsem do pytlíku naskládala ty první. Když jsem platila, stará paní za mnou přitakala mému výběru se slovy: na těch si pochutnáte. A měla pravdu, tak dobré broskve jsem nikdy předtím nejedla.

11.9.2011 v 14:35 | Karma: 13,34 | Přečteno: 657x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Dovolená s Rain Manem

Právě jsem se vrátila z dovolené. Myslím, že snad poprvé z pocitem uf už jsme doma. Jezdíme pravidelně do Španělska, protože mám slabost pro španělské víno, muziku, sladkosti a lidskou vřelost. Navíc můj starší syn nemá rád změny, bohužel ani ty malé, jak se mi opět potvrdilo.

5.8.2011 v 13:30 | Karma: 17,03 | Přečteno: 1265x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Jsem blázen nebo se zbláznil tenhle svět?

Omluvte mě, ale ještě jednou se vrátím k Viweghovi. Před týdnem jsem viděla jsem divadelní zpracování Románu pro ženy a ačkoliv se tam láska skloňuje ve všech pádech, vlastně tam žádná není. Hlavní hrdinka nejdřív chodí s jedním, kterého rozhodně nemiluje, protože je směšný a víc než ona ho zajímá jeho práce. Najde si druhého, kvůli kterému toho první opustí, ten si zašpásuje s bývalou láskou a ona ho zase vymění za jeho movitého nadřízeného.A pak ještě tak trochu jednoduchá kamarádka, prožívající vztahy na jednu noc. Včera jsem si pustila komedii Líbáš jako Bůh. Jeden se zamiluje a má doma nic netušící ženu, která se ukáže jako šílená semetrika, tudíž divák s ní nemá důvod sympatizovat. Mladý muž, který podvadí manželku a jeho matka mu vynadá, ne, že to dělá, ale že to nedokázal utajit....

14.7.2011 v 17:33 | Karma: 15,90 | Přečteno: 1078x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Prázdniny a Viewegh

Začalo léto, prázdniny....většina dětí je vítá s nadšením. Moje autistické dítko se obává. Žádá přesný program, kdy kam pojedeme, v kolik hodin, jak to tam bude vypadat. Když to zkombinujete s manželem, který nesnáší plánování a zájezdy kupuje nejraději s velkou slevou na poslední chvíli...je to trochu psycho. Do toho onemocní mladší syn a změní se i termín dovolené. Marek to samozřejmě nechce pochopit...

4.7.2011 v 10:42 | Karma: 10,16 | Přečteno: 607x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Vstupenka jen pro jednoho?

Nevím, jak jinde ve světě, ale u nás je zvykem chodit do divadla ve dvou. Když si jdete koupit lístek jen pro sebe, pokladní se radši znovu zeptá, zda chcete opravdu jeden. V kavárně už dnes není divné sedět sám, nebo v mém případě sama, ale v divadle to přitahuje tázavé pohledy. Na začátku mého rozhodnutí jít sama do divadla byla nemožnost skloubit program divadla s hlídáním dětí. Zkrátka domluvit se na představení, které by se líbilo mně i manželovi a zajistit na ten konkrétní den rodiče na hlídání byl velký oříšek.

16.6.2011 v 20:28 | Karma: 11,46 | Přečteno: 1127x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Proč se trápím nad slovem možná?

Možná se uvidíme ještě dnes. Možná na to máme jiný názor. Možná se to nikdy nestane. Přemýšlím nad tím, co všechno může znamenat slovo „možná“ a docházím k výsledku, že je to příliš složité, než, abych to nahlédla a mohla vysvětlit.

28.5.2011 v 17:17 | Karma: 13,03 | Přečteno: 1192x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Vzít se v pátek třináctého chce odvahu

Moje kamarádka se dnes vdávala. Je pátek 13. května. Líbí se mi odvaha těchto dvou lidí bořit mýty. Jovanka se nevdávala poprvé, po boku jí stála desetiletá dcera z prvního manželství a v náručí držela ročního syna, kterého si s Petrem pořídili před svatbou. Není to podle tradičních představ a farářova slova, co Bůh spojil člověk nerozlučuj v tomto kontextu trochu váznou. Asi každý si ve svatební den přeje, aby to bylo navždy. Mám však ve svém okolí hodně příkladů, kdy navždy to je právě až na podruhé. Druhá manželství lidé uzavírají po zkušenosti, tedy vybírají někoho s kým zvládnou, co život přináší. Zklamáni a třeba i poučeni tím, co se v prvním vztahu nepovedlo a často i tolerantnější.

13.5.2011 v 19:24 | Karma: 11,67 | Přečteno: 874x | Diskuse| Ostatní

Šárka Schmarczová

Není mu to shůry dáno

Je druhá květnová neděle, svátek matek. Tedy právě začala je něco po půlnoci. Čas, kdy si vychutnávám noční klid. Můj starší syn Marek usnul před pár minutami, čekal na půlnoc až se změní čas. Je fascinován časem a čísly. Počítat do 100 se naučil ve čtyřech letech a v té době pochopil i hodiny. Dnes je mu osm a násobilka nebo sčítání velkých čísel mu nečiní sebemenší problém, když se ho zeptáte, který den v týdnu bude 6. července, téměř bez přemýšlení, správně odpoví. Pokud po něm však budete chtít, aby zapnul zip u kalhot, namazal chleba, řekl si o pití nebo utřel zadek, neuspějete. Marek je autista. Když se mu pozorně podíváte do očí, zahlédnete v nich jeho vlastní svět. Je nemožné ho pochopit, ale pozorováním se dá zjistit, kterak nenarušovat pravidla, která tam platí.

9.5.2011 v 20:10 | Karma: 19,89 | Přečteno: 1544x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 13
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 907x
Máma, šéfredaktorka evangelického časopisu Nota nebe a divadelní nadšenec.

Seznam rubrik