Prázdniny a Viewegh

Začalo léto, prázdniny….většina dětí je vítá s nadšením. Moje autistické dítko se obává. Žádá přesný program, kdy kam pojedeme, v kolik hodin, jak to tam bude vypadat. Když to zkombinujete s manželem, který nesnáší plánování a zájezdy kupuje nejraději s velkou slevou na poslední chvíli…je to trochu psycho. Do toho onemocní mladší syn a změní se i termín dovolené. Marek to samozřejmě nechce pochopit…

Mně nastává krušné období plné bratrských šarvátek. Markovi často vadí, když si jeho mladší bratr s něčím hraje, nebo nedodržuje jeho rituály,například, že musí být zavřené dveře. Pětiletému klukovi těžko vysvětlíte, že jeho bratr ho perzekuuje, protože je jiný. Půlden, kdy jsou oba mimo domov, najednou chybí.

Navíc jsou i divadelní prázdniny…Mé útěky z toho trochu bláznivého světa doma jsou omezené. Naštěstí jsou tu letní divadelní projekty. Už se těším až v půlce července, kdy většinou prší a je zima, vyrazím po několikáté na Shakespearovské slavnosti. Pláštěnka, případně deka sice nesluší, ale to nikdo neřeší. Divadlo pod širým nebem je nejen romantické, ale přináší i úplně nový zážitek. Herci, kteří přehlušují blesky, déšť a šustění pláštěnek. Akustika veřejného prostoru a možná i trochu jiné složení publika, než se schází v kamenných divadlech, to stojí za to zažít.

První z takových projektů, který jsem okusila je Biomanželka, kterou uvádí Švandovo divadlo v rámci Báječného léta s Michalem Viewegem. Četla jsem jednu jeho knihu a viděla dva filmy. Na představení jsem pozvala asistentku svého syna s přítelem a kamarádku. Po pravdě jsem se trochu bála, přečetla jsem si totiž předlohu a byla zděšená. Příběh nanicovaté ženské a jejího snobského manžela... Napsáno lehkým perem, vtipné dialogy, ale příběh tak trochu o ničem…s málem omluvným závěrem, že byl napsán.

Mám k biomanželce daleko…Bio potraviny kupuji jen, když poměr výkon cena je rozumný. Mé děti jedí u Mc Donadla, protože ten je všude stejný, tudíž pro autistu to nejlepší řešení. V dětských centrech jsem často narážela na nepochopení, tudíž jsme je moc nenavštěvovali. Domácí vyučování je pro mě noční můrou a moc si vážím práce učitelek a asistentky, které se mým synům chvíli věnují místo mě. Netoužila jsem být dulou ani laktační poradkyní a duchovní utěchu jsem našla v křesťanství. Biomanželce snad závidím jen ten luxus mít k ruce dulu – chůvu, prostě paní na hlídání. Tu bych teď o prázdninách vážně přivítala!

Překvapivě s mým pozváním do divadla všichni nadšeně souhlasili, což se mi u jiných představení nestává. Biomanželka jako hra však předčila svou předlohu. Režisér a zároveň autor scénáře Dodo Gombár dokázal umně příběh poskládat do sledu lehkých vtipných dialogů, proložených sem tam zastavením a hlavně s otevřeným závěrem, který nechává prostor pro vlastní úvahu. Pohled někoho jiného na tak osobní příběh, jakým Biomanželka je, posouvá celý děj jinam a je tak velmi divácky přitažlivým kouskem. Skvělé herecké výkony, svižné dialogy a rychlý spád. Všichni jsme odcházeli nadšení. K létu zábava patří a tak směle do toho, nebojte se Viewegha!