Chtěla jsem tančit na pohřbu Richarda Hese
Obřadním síním jsem se dlouho vyhýbala. Možná má touha stát se farářkou vyvěrá i z téhle zkušenosti, paradoxně. V hlavě mi zní slova jedné písně ze zpěvníku, „smrt už nemá práva…“ Překonat to, dát smrti význam. I tak se rodila má víra. Vždyť křesťanství zatočilo se smrtí.
Z odporu k obřadům mě vyléčil evangelický pohřeb milovaného profesora Starého zákona Jana Hellera. Odcházela jsem z něj rozradostněná. Tolik krásných a povzbudivých slov. Byl to hezký pohřeb.
Dnes jsem poprvé šla na pohřeb někoho, koho jsem osobně neznala. Život choreografa Richarda Hese byl bouřlivý a nebyl dlouhý, jak u umělců občas bývá. Chtěla jsem tím gestem vzdát holt jeho práci a možná nakopnout sebe sama, tím známým rčením memento mori. V den, kdy jsem se dozvěděla o jeho smrti, jsem čirou náhodou v knihovně sáhla po knize Alberta Einsteina Jak vidím svět. Vypadla z ní stará záložka – reklamní leták muzikálu Dracula. Muzikálu, u jehož zrodu Richard Hes stál a já na něj onehdy prodávala vstupenky. Na obálce knihy byl Einsteinův citát: „Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno. Je to nejzákladnější pocit, který je vždy na začátku jakéhokoliv opravdového umění i vědy.“
Obřad to byl krátký, beze slov a jen s muzikou. Méně je někdy více, což v obřadních síních platí téměř stoprocentně. Každý měl prostor pro vlastní úvahu. Ta moje byla snová, co kdyby někdo býval začal tančit a ostatní se přidali, nebyla by to ta nejkrásnější oslava jeho života a to nejhezčí rozloučení?
Šárka Schmarczová
Alenka v říši divů
Otec mě právě seřval, že čumím jak Alenka v říši divů. Je 25. prosince, Boží hod vánoční. Myslím, že si vůbec neuvědomil, že uhodil hřebík na hlavičku. Chtěl jen zaparkovat a já netušila kam, stála jsem na nesprávném místě. Ano, utéct někam do jiného světa, o tom jsem snívala v dětství. Když mi bylo šestnáct, utekla jsem a nekoukala napravo ani nalevo. Později jsem tu náruč našla. Začala jsem chodit do evangelického kostela a v těžké chvíli našla Ježíše a Boha. Bible mi odpovídala na otázky a uvěřila jsem, že nás hledajících je víc.
Šárka Schmarczová
Ježíšek nebo Santa Claus?
Mám pocit, že většina odpoví Ježíšek, ale přijde mi, že jsme vůči Santa Clausovi zbytečně negativní. Stal se pro nás symbolem komerčních Vánoc. Já se Santa Clause nebojím, vždyť je to vlastně náš Svatý Mikuláš, jen v anglosaském prostředí ten to dobrý muž nosí dárky až o Vánocích. Náš Ježíšek má velkou výhodu, že je tajemný. Nikdo ho neviděl, nikdo s ním nemluvil. Tudíž pro obchodníky ztracená věc. Naopak bych se bála, pokud by někdo chtěl v rámci boje se Santa Clausem zviditelňovat Ježíška.
Šárka Schmarczová
Kdo je tady postižený?
Můj syn je autista. Některé věci mu činí velké potíže, jiné zvládá lépe než jeho vrstevníci. Jeho mozek pracuje jinak než u většinové populace. Některé věci nezvládne, tudíž má handicap. Tak to vidím já. Nikdy bych o něm neřekla, že je postižený. Když je někdo postižený, vnímám to, jako by to mělo být něco, co souvisí s chováním člověka. Řekla bych to o člověku, kterému někdo ublížil a on teď ubližuje druhým. O politikovi, který prahne po moci a udělá pro její získání cokoliv. O lidech, kteří nedokážou zkrotit své sexuální touhy.
Šárka Schmarczová
Nakousnuté jablko
Myslím, že není člověka, který by nezaznamenal smrt Steva Jobse. I já, ač počítačům nerozumím, jsem cítila pohnutí a chuť dát pomyslnou kytku k jeho hrobu. A tak jeho památce věnuji alespoň jeden svůj blog. Vizionář, který se vždy snažil dohlédnout za obzor. Jeho cesta nebyla jednoduchá a přímočará. Opustil statut studenta, aby nezatěžoval rodinný rozpočet a doslova živořil na univerzitě dalších osmnáct měsíců. Ztratil vliv ve své vlastní firmě a v neposlední řadě bojoval s těžkou nemocí.
Šárka Schmarczová
Hlava nebo srdce?
Stála jsem na tržišti a vybírala broskve. Na jednom místě měli takové bachraté hodně barevné, ale trochu pomačkané. Na druhém perfektně vyrovnané, bez známky kazu. Ty první byly asi o deset korun dražší. Všechno ukazovalo na to, abych vybrala ty druhé. Nevím proč, ale nakonec jsem do pytlíku naskládala ty první. Když jsem platila, stará paní za mnou přitakala mému výběru se slovy: na těch si pochutnáte. A měla pravdu, tak dobré broskve jsem nikdy předtím nejedla.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Izrael má nový plán pro Gazu. Po válce by na ni mohly dohlížet i arabské státy
Čelní představitelé izraelské vlády uvažují o rozsáhlém plánu poválečného uspořádání Pásma Gazy, v...
Německo sabotuje projekt bruselského Starlinku. Zvýhodňuje Francouze, tvrdí
Evropská unie chtěla do roku 2027 na nízkou oběžnou dráhu Země vyslat soustavu satelitů v rámci...
Vlak po nárazu do stromu vrátil na koleje jeřáb, zvedal 21tunový kolos
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek vykolejil osobní vlak, skočila v pátek kolem...
Škody po požáru v Mionší jsou jen minimální, prales podle hasičů někdo zapálil
Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...
Prodej rodinného domu v Báňovicích
Báňovice, okres Jindřichův Hradec
3 150 000 Kč
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 907x